6.4 Běžné způsoby provádění testů
Skenovací obrazce
U jakéhokoliv ultrazvukového testu musí operátor pohybovat snímačem tak, aby pokryl celý objem materiálu, který je třeba zkontrolovat, a také aby pokryl rozsah orientací potřebný pro detekci všech pravděpodobných vad. Skenovací obrazce by vždy měly být stanoveny s ohledem na požadavky konkrétního testu, ale obecný obrazec je následující:
Sonda je skenována dopředu a dozadu mezi bodem povrchu, který odpovídá druhému úseku zkušebního signálu horní části svaru (levá krajní mez v obrázku), a bodem, který odpovídá prvnímu úseku zkušebního signálu dolní části svaru (pravá krajní mez). Klín je střídavě nakláněn pod malým úhlem a při každém průchodu je indexován v přibližně jedné polovině své šířky. Tento obrazec zajišťuje plnohodnotné pokrytí svaru shora dolů a současně i to, že v bočním směru nezůstaly žádné mezery v pokrytí. Úhlový charakter skenu navíc pomáhá detekovat inkluze, pórovitost a další reflektory s nepravidelným tvarem. Test se následně zopakuje z druhé strany svaru.
Zpozoruje-li se během tohoto testu indikace, postup si může vyžádat další skenování pomocí otáčení sondy kolem reflektoru a přes vnější oblouk při namíření na reflektor. Tento pohyb pomáhá identifikovat typ reflektoru, jak je probíráno v kapitole 6.6.
Některé postupy vyžadují také skenování podél celé osy svaru s klínem namířeným mírně směrem dovnitř. Účelem tohoto skenu je identifikovat příčné trhliny v zóně svaru, které případně nejsou viditelné, když je svazek namířen kolmo ke svaru. Opět platí, že test se provádí z obou stran.
Závěrečným testem je vyšetření tepelně ovlivněné zóny pomocí přímé sondy na obou stranách svaru za účelem identifikace případných laminárních trhlin. Tento test se obvykle provádí pomocí kontaktního snímače malého průměru, který dokáže identifikovat indikace projevující se před signálem odraženým od zadní stěny.
Umístění vzhledem ke koruně svaru
Jak již bylo uvedeno výše, testy prováděné pomocí úhlového svazku – úhlové sondy ze strany svaru typicky vyžadují pohyb sondy při skenování dopředu a dozadu mezi body, kde svazek narazil na spodní stranu svaru (první úsek signálu) a horní část svaru (druhý úsek signálu). Příslušné body na každé ze stran svaru lze vyznačit čárami na povrchu dílů. Pro usnadnění umístění lze vyrobit vodítka nebo šablony, a to zejména když se provádí sken jedním průchodem od kořene nebo koruny svaru.
V některých případech, když se použije velký klín nebo když se jedná o relativně tenký kov a velkou korunu svaru, nemusí být možné umístit klín dostatečně blízko ke svaru tak, aby se mohl optimalizovat první úsek signálu odražený od kořene svaru. V takových případech by se měl použít menší klín nebo klín v provedení s krátkou vzdáleností přiblížení. Alternativně lze testování provádět ve druhém a třetím úseku odraženého signálu, a nikoliv v prvním a druhém. Toto uspořádání však nemusí vyhovovat požadavkům na kvalitu z důvodu útlumu signálu a rozptylu svazku.
Interpolace tvaru
Kontrola obvodových a axiálních svarů pomocí úhlového svazku u potrubí s malým průměrem a u trubek, u kterých je k vytvoření správné vazby třeba použít tvarované klíny. Interpolace tvaru se obecně doporučuje vždy, když je průměr tak malý, že je obtížné držet klín kolmo ke zkoušenému dílu, případně když zakřivení významně omezuje plochu klínu, která je v kontaktu se zkoušeným dílem s konvexním poloměrem, nebo když vzniká viditelná mezera pod klínem na konkávním poloměru. Typické profily klínů jsou uvedeny níže.
 Axiální vnitřní průměr (Axial Inside Diameter, AID) |  Axiální vnější průměr (Axial Outside Diameter, AOD) |  Obvodový vnitřní průměr (Circumferential Inside Diameter, CID) |  Obvodový vnější průměr (Circumferential Outside Diameter, COD) |
