4.1 Obecné pojmy týkající se výběru snímače
Výběr snímače
V mnoha případech bude typ snímače použitého v rámci konkrétního testu stanoven platným předpisem pro kontrolu nebo procedurálními požadavky, které kontrolor musí dodržovat. V předpisech, jako například AWS D1.1 a ASTM E-164, jsou uvedeny podrobné informace o snímačích a klínech a v některých případech se bude výběr snímačů při provádění téhož testu řídit již zavedenými postupy. Není-li zaveden žádný předpis ani postup, musí kontrolor zvolit vhodný snímač podle požadavků konkrétního testu a s využitím svých znalostí běžných postupů při testu a obecné teorie ultrazvuku. V některých případech půjde o experimentování s několika různými typy snímačů na referenčních etalonech reprezentujících díl, který má být testován, za účelem stanovení, který ze snímačů zajišťuje nejlepší odezvu.
Snímače používané pro ultrazvukovou detekci vad se obecně dělí do pěti kategorií:
Jakmile je vybrán typ snímače, je třeba řešit další důležité faktory ovlivňující výkon, jako je frekvence, průměr a šířka pásma. Tyto veličiny byly probírány v Kapitola 3. Optimalizace těchto faktorů pro daný test často vyžaduje nalezení rovnováhy mezi výhodami a nevýhodami.
Frekvence Snímače s vyšší frekvencí dokáží rozlišit menší vady díky své kratší vlnové délce, zatímco snímače s nižší frekvencí dosahují hlubší penetrace v daném materiálu, protože útlum signálu klesá s frekvencí.
Průměr: Snímače o větším průměru mohou oskenovat danou oblast rychleji, zatímco snímače s menším průměrem budou mít lepší odezvu na malé reflektory a dosahují efektivnější vazby na zakřivených površích.
Šířka pásma: Úzkopásmové snímače mají větší penetraci, ale menší rozlišení v blízkosti povrchu, zatímco širokopásmové snímače mají lepší rozlišení v blízkosti povrchu, ale menší penetraci.
